Učení je proces, jehož prostřednictvím si subjekt osvojuje, upravuje nebo posiluje chování založené na zkušenosti a interakci s prostředím.
Existují různé typy učení, mezi nimi můžeme zmínit motorické učení, verbální učení, sociální učení, afektivní učení a kognitivní učení.
Učení je dynamický proces, který probíhá po celý život jedince a je ovlivněn různými faktory, jako je věk, inteligence, osobnost atd.
Aby k učení došlo, musí existovat motivace na straně subjektu, protože to je síla, která pohání jednotlivce k provedení nezbytných akcí k dosažení cíle.
Učení je komplexní proces, do kterého zasahují různé kognitivní mechanismy, jako je vnímání, pozornost, paměť, myšlení a mentální představa.
Učení je proces, který probíhá v mozku, konkrétně v centrálním nervovém systému. V mozku dochází ke kódování informací, ukládání dat a jejich následnému získávání.
Učení je nevratný proces, to znamená, že jakmile byly získány nové znalosti nebo bylo změněno chování, to, co se naučili, nelze zapomenout nebo se to odnaučit.
Definice učení
https://www.youtube.com/watch?v=f7i_2TDGOv8
PŘÍSPĚVKY O HŘE OD RŮZNÝCH AUTORŮ
https://www.youtube.com/watch?v=9yuT-sCSWaE
Učení podle Piageta
Především je důležité vědět, že Jean Piaget byl švýcarský psycholog, který je známý svou prací v oblasti vývoje dítěte. Jeho teorie kognitivního vývoje a epistemologický pohled patří k nejvlivnějším ve 20. století.
Děti podle Piageta nejsou malí dospělí. Myslí jinak než dospělí a také se jinak učí. Piaget věřil, že děti procházejí 4 různými fázemi kognitivního vývoje:
První fází je senzomotorická fáze. To je, když děti poznávají svět kolem sebe prostřednictvím svých smyslů a motorických dovedností.
Druhá fáze je předoperační. Tehdy začínají děti používat symboly a jazyk. Mohou také začít přemýšlet o věcech, které nejsou fyzicky přítomny.
Třetí etapou je konkrétní provozní etapa. Tehdy děti začnou logicky přemýšlet o konkrétních nápadech.
Čtvrtou a poslední fází je formální provozní fáze. To je, když děti začínají myslet abstraktně a kriticky.
Učení podle Vygotského
Vygotského teorie učení zdůrazňuje roli sociální interakce a jazyka v kognitivním vývoji. Lidský vývoj je pro něj sociálním procesem, kdy dítě prostřednictvím jazyka internalizuje normy a hodnoty své kultury.
Vygotsky tvrdil, že jazyk je zásadní pro lidský vývoj, protože jeho prostřednictvím dítě získává a chápe normy a hodnoty své kultury. Jazyk podle tohoto autora neslouží pouze ke sdělování myšlenek, ale také k myšlení a řešení problémů.
Pro Vygotského je lidský vývoj dán sociálním prostředím, ve kterém se dítě nachází. Tvrdil, že k rozvoji vyšších kognitivních schopností, jako je paměť a uvažování, dochází v kontextu sociální interakce.
Koncept „zóny proximálního vývoje“ je základem Vygotského teorie. Podle tohoto autora dítě rozvíjí své kognitivní schopnosti v závislosti na náročnosti sociálního prostředí, ve kterém se nachází. Dítě se tak učí prostřednictvím interakce s ostatními lidmi, internalizuje znalosti a dovednosti, které mu umožňují řešit problémy.
Pro Vygotského je proces učení sociální aktivitou, ve které si dítě buduje své znalosti z interakce s jinými lidmi. V tomto smyslu je jazyk nezbytný pro učení, protože jeho prostřednictvím dítě získává a chápe normy a hodnoty své kultury.
Učení podle Ausubela
Smysluplné učení podle Ausubela je proces, jehož prostřednictvím jsou informace získávány, vzájemně propojeny, ukládány a používány. Jde o aktivní proces, při kterém student dává nové informace do souvislosti s již známými.
Aby učení mělo smysl, musí být splněny tři požadavky:
1. Relevance: Nová informace musí být pro studenta relevantní, to znamená, že pro něj musí mít nějaký význam. Pokud jsou nové informace pro žáka irelevantní, neuloží se mu do dlouhodobé paměti.
2. Organizace: Nové informace musí být organizovány tak, aby se vztahovaly k tomu, co se již naučilo. Pokud nová informace nesouvisí s již známým, je velmi pravděpodobné, že si je student nebude schopen zapamatovat.
3. Užitečnost: Nové informace musí být pro studenta užitečné. Pokud informace nejsou užitečné, je nepravděpodobné, že si je žák bude chtít zapamatovat.
Ausubel se domnívá, že smysluplné učení je výsledkem aktivního procesu, ve kterém student dává nové informace do souvislosti s tím, co je již známé. Pro Ausubela je smysluplné učení proces, ve kterém student:
– Vyberte a uložte příslušné informace.
– Uspořádejte informace podle jejich významu.
– Použijte informace k řešení problémů.
Učení podle Brunera
Španělský psycholog Esteban Echevarría poukazuje na to, že španělská tradice 1960. století nepřikládala učení velký význam. Zájem o tento fenomén podle něj vznikl ve španělském akademickém světě od XNUMX. let, kdy začal „boom“ kognitivních věd. Od té doby bylo na toto téma publikováno mnoho prací, i když většina z nich měla popisný charakter a nezaměřovala se na teoretický rozměr učení.
V současné době se pojem učení upevňuje jako jeden z pilířů vzdělávání a zájem o jeho studium roste. Podle Brunera je učení aktivní proces, který zahrnuje konstrukci významů. To znamená, že učení není jen o získávání nových znalostí, ale také o interpretaci a porozumění světu kolem nás.
Bruner poukazuje na to, že učení je aktivní proces, který zahrnuje konstrukci významů. To znamená, že učení není jen o získávání nových znalostí, ale také o interpretaci a porozumění světu kolem nás. Pro Brunera je učení procesem, který probíhá ve třech fázích: ve fázi vyjadřování, ve které jsou získávány nové znalosti; provozní fáze, ve které se naučíte používat tyto znalosti; a reflektivní fáze, ve které se hodnotí vlastní učení.
Bruner poukazuje na to, že učení je proces, který probíhá ve třech fázích: ve fázi vyjádření, ve které se získávají nové znalosti; provozní fáze, ve které se naučíte používat tyto znalosti; a reflektivní fáze, ve které se hodnotí vlastní učení. Učení je podle Brunera dynamický proces, ve kterém subjekt konstruuje nové významy na základě předchozích znalostí, které již mají. Pro Brunera je učení aktivní, kreativní a mezilidský proces.
Učení podle Bandury
Psycholog Albert Bandura byl vetem behavioristické perspektivy. Navzdory tomu jejich pozice týkající se učení představují mimořádný přínos v rámci sociálního behaviorismu. Pro Banduru je učení zprostředkovaný proces. K tomuto procesu dochází, když osoba pozoruje model, který má napodobit, a rozhodne se tak učinit. Jednou z charakteristik tohoto typu učení je, že k jeho uskutečnění nepotřebuje vnější posílení, což znamená, že znalosti získané pozorováním mohou přetrvávat v průběhu času. Proces zprostředkovaného učení je složitější než jednoduché klasické podmiňování a vyžaduje přítomnost některých prvků:
• Sociální složky
• Kognitivní komponenty
Tyto prvky hrají zásadní roli v tom, aby se člověk mohl učit z toho, co vidí, protože podle Bandury ti, kdo pozorují model, ho nakonec nenapodobují jen proto, že ho viděli, ale proto, že musí věřit, že to zvládnou. stejně nebo proto, že se domnívají, že důsledky takového chování jsou žádoucí.
Aby se řada podnětů naučila, musí se v mysli pozorovatele zaregistrovat jako pracovní paměť. Pak musíte interpretovat to, co jste viděli, a rozhodnout, zda tyto informace…
Co je pro Vygotského učení?
V kontextu teorie psychického vývoje Lva Vygotského je učení definováno jako proces, jehož prostřednictvím jedinec získává schopnosti a dovednosti nezbytné pro interakci s okolním světem. Učení je aktivní proces, ve kterém jedinec konstruuje význam informace na základě své vlastní zkušenosti a porozumění. Učení je podle Vygotského zásadní pro psychický vývoj a vyskytuje se v kontextu sociálních interakcí. Učení je proces zprostředkovaný kulturou a společenskými institucemi, jako je rodina, škola a komunita.
Co je učení podle Hilgarda?
Učení podle Hilgarda je proces, při kterém žák získává vědomosti, dovednosti a schopnosti prostřednictvím interakce s okolím.
Co je učení podle autora Feldmana?
Feldman popisuje učení jako „proces, kterým se získávají, ukládají a znovu získávají znalosti a dovednosti“.
Co říkají autoři o učení?
Autoři upozorňují, že učení je nepřetržitý proces a že se ho nelze naučit izolovaně. Poukazují také na to, že učení je interakcí mezi subjektem a předmětem učení a že učení probíhá v sociálním kontextu.
